Předmětem projektu je pořízení vyvážecího vleku s hydraulickou rukou o nosnosti 6–8 tun, které žadateli umožnilo dosáhnout plné soběstačnosti při těžbě, přiblížení, skládkování i odvozu dříví. Nová technika zároveň přispívá k šetrnějšímu hospodaření v lesních porostech díky využití menšího a lehčího stroje a efektivnějšímu využití stávajícího traktoru. Výsledkem je zvýšení konkurenceschopnosti malého lesního podnikatele a celková udržitelnost jeho práce v lese.
Rozhovor s Jiřím Hanzlíkem, vlastníkem a nájemcem lesa a rovněž podnikatelem v oblasti lesnictví
Popište nám situaci, kdy jste si nejvíce uvědomil, že bez vyvážecího vleku to dál nejde. Byl nějaký konkrétní zážitek, který vás přiměl jednat?
Těch zážitků bylo vícero, ale tou poslední kapkou byla vrcholící kůrovcová kalamita, při které jsem čekal vždy celé měsíce, a v případě palivového dříví dokonce více než jeden rok, na jeho odvezení. Přitom jsem se stále obával odcizení dříví ze skládky. Nakonec jsem pochopil, že chci-li nadále lesy vlastnit a hospodařit v nich, musím být soběstačný i při odvozu dřevní hmoty z lesa.
Jaký konkrétní vlek jste si pořídil a co bylo při výběru rozhodující? Řešil jste například nosnost, dosah hydraulické ruky nebo hmotnost kvůli šetrnému pohybu v lese?
Zvolil jsem soupravu od renomované slovinské společnosti Tajfun Planina D.O.O. s podvozkem typu GAP 90 a hydraulickou rukou DOT 40. Rozhodující při výběru byl samozřejmě poměr maximální možné kvality zpracování stroje a jeho parametrů vůči výsledné ceně. No a v těch klíčových vlastnostech vyvážecího vleku, kterými jsou jeho nosnost (6 t) a poměr délky a síly hydraulické ruky (7,1 m) byl uvedený vlek v době nákupu prakticky bezkonkurenční. Abych byl ale objektivní musím připomenout, že bohužel nejen na cenách lesní techniky se poměrně výrazně projevilo období inflace, které způsobilo skokové zdražení všech strojů. Měl jsem ale štěstí, protože se mi téměř náhodou podařilo nalézt vystavovaný vlek z tzv. "starých zásob", který ještě nebyl zdražováním poznamenán a v době nákupu byl levnější než o třídu nižší stroje. Samotnou hmotnost vleku jsem vlastně řešil pouze s ohledem na jeho spojitelnost s mým traktorem, protože přímo po lese mezi stromy se s ním prakticky nepohybuji. K tzv. přibližování dříví využívám zpravidla pouze traktor s lesním navijákem.
Jak vám nový vlek změnil každodenní práci v lese? Co konkrétně teď zvládnete, co dříve nebylo možné?
Předem musím upřesnit, že moje práce v lese není ani zdaleka každodenní, protože se jí věnuji při mém zaměstnání, které je ale zcela jiného charakteru. Díky vyvážecímu vleku mohu kdykoli a jednoduše odvézt dříví z lesa kamkoli je potřeba. To pro mne dříve možné nebylo, přičemž jsem byl závislý na jiných subjektech a jejich časových a technických možnostech.
Jak důležitá pro vás byla podpora z programu MAS / dotace při pořízení vleku? Bylo by to bez ní reálné?
Podpora z programu MAS a SZIF pro mne byla zcela zásadní. Vyvážecí vlek bych pravděpodobně pořídil i bez této podpory, ale nejspíše by se jednalo o již použitý stroj.
Co byste vzkázal ostatním malým vlastníkům lesa, kteří řeší podobné problémy, ale o dotaci se zatím nepřihlásili?
Ať se určitě přihlásí a ať jsou trpěliví. Není to totiž běh na krátkou trať.